Komenský a mlýn
Některé příběhy nezačínají slovy. Začínají místem.
Mlýn a rodina
Komenského rodina byla v Nivnici spojena s mlynářským prostředím. Objevuje se v něm i rodinné jméno Szeges (Segeš). Příběh Jana Amose se tak v Nivnici přirozeně potkává s příběhem mlýna a práce, která po generace utvářela život obce.
O úzkém vztahu k tomuto místu svědčí i to, že sám Jan Amos k Nivnici přihlašoval svůj původ – což dokládá i přídomek Nivnicensis, který opakovaně užíval.
A právě Bartkův mlýn se v místní tradici spojuje s jeho narozením a mládím.
Kniha
Víc než sto let zapsaných vzpomínek.
Od roku 1891 se ve mlýně vede pamětní kniha návštěvníků. Dnes v této tradici pokračuje již čtvrtý svazek. Za více než sto třicet let přibyly tisíce podpisů ctitelů Jana Amose Komenského z celé vlasti i návštěvníků z ciziny. Lidé přicházeli, otevřeli knihu a zanechali v ní své jméno. Některá jména známe dodnes. Jiná už dávno nic neříkají. Ale všechna mají jedno společné. Někdo sem přišel. Někdo považoval za důležité nechat po sobě právě tady stopu.
Jedna z těch stop zůstala na zdi.
Deska
Na zdi mlýna je pamětní deska. Byla odhalena 28. března 1942, v době německé okupace, v den 350. výročí narození J. A. Komenského. Je z černé leštěné žuly. Reliéf je z mramoru. A na ní stojí:
Podle některých údajů se v tomto mlýně
narodil a své mládí prožil
velký učitel národů
J. A. Komenský
✵ 28. III. 1592, ✝ 15. XI. 1670.
Je v tom zvláštní opatrnost. Podle některých údajů. Nikoli jistota. Spíš vzpomínka. Tradice, kterou lidé nepřestali připomínat. Nevíme, zda se Jan Amos Komenský skutečně narodil právě tady. Více než sto třicet let ale víme, že sem lidé přicházejí, aby si tuto možnost připomněli. Nechávají tu svá jména. Čtou jména před nimi. A někdy se podívají na desku na zdi.
Mlýn si tak nepamatuje jen to, co se v něm stalo. Pamatuje si i to, co sem lidé po generace přicházeli hledat, připomínat a zanechávat po sobě.